vomně

Zdar, jsem Lukáš.

Tohle není blog.

Tedy technicky vzato ano. Nahoře je napsáno „blog“, takže by bylo asi dost těžké tvrdit opak. Ale rozhodně to není místo, kde bych vám chtěl vysvětlovat život, radit, jak být úspěšný, nebo vám každé úterý servírovat pět tipů, jak vstávat v 5:00 a stát se lepším člověkem.

Tohle je spíš zeď mých nářků.

Místo, kam si chodím odkládat myšlenky, které by možná bylo rozumnější nechat v hlavě.

Občas něco pochválím. Občas něco zkritizuju. Občas se rozčílím nad politikou, internetem, lidmi nebo úplnou blbostí, která mě zrovna dokázala vytočit.

Někdy budu mít pravdu.

Někdy si budu myslet, že ji mám.

A někdy budu mít velmi pravděpodobně úplně na hovno názor.

To je ostatně jedna z krás internetu. Každý může mít názor na všechno a většina lidí toho také velmi ochotně využívá.

Takže nečekejte objektivní novinařinu. Nečekejte ani životní moudra, která vám změní život.

Je to prostě můj pohled na svět.

Někdy vážný. Někdy nasraný. Někdy úplně mimo.

A protože je to můj blog, nemusím předstírat, že jsem nestranný pozorovatel dění. Nejsem. Jsem člověk, kterého dokáže rozhodit pomalý web, politická debata, algoritmus sociální sítě nebo někdo, kdo používá „odpovědět všem“ tam, kde by to opravdu nebylo nutné.

Takže pokud máte chuť si přečíst, co mi zase leží v žaludku, jste na správném místě.

Nemůžete mi nadávat, páč tu není možnost přidat komentář. Hah. Čus.